22. 05. 2007 Doba čtení: 3 minut

Dnes to budou samé nesouvislé informace a texty prakticky ze všech oborů. Ale hezky popořadě.

Včera jsem se vracel z Moravské Třebové a klidně si v autě poslouchal rádio. A tak mě napadlo, že si zkusím zapamatovat každý den písňičku, která se mi nejvíc ten den líbila. Jak tak jedu autem, začal jsem si sestavovat hudební žebříček. Nakonec vyhrála písnička Reklama na ticho z roku 1988 od skupiny Team. Na druhém místě (i když další místa nemám v plánu příště vyhlašovat) skončila písnička Mmm Mmm Mmm Mmm z roku 2001 od skupiny Crash Test Dummies. Mimochodem, víš kdo nebo co je to crash test dummy? Ruku nahoru, kdo to ví? Ááá. Už vidím ty davy s rukama nahoře. Kdo neví, ať se podívá do Wikipedie. Zpátky k hudbě. Pak nastala dlouhá mezera mezi druhým a třetím místě. Na posledním místě na bedně se umístila písnička I´ll be there for you z roku 1994 od skupiny Rembrandts.

Včera jsem také dělal takové malé preview postelí. Ano, čeká mne nová postel. Stavil jsem se v jedné nejmenované prodejně. Výběr velký, postele prostorné, pohodlné a taky nákladné. Zatím je všechno v řešení – barva, tvar, matrace, rošt.

A dneska mi také má drahá půle opět řekla (tedy spíš napsala), že mě má ráda.

Krátké info ze zahrádky:

• rajčata už jsou dávno venku,
• hrášek je ještě pořád samonosný (pracuju na konstrukci),
• jahody se začínají červenat,
• na záhonku, kde to vypadalo, že nic neroste, se začala klubat nějaká pozdní mrkev,
• ostaní při starém.

15. 01. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Víkend je pryč. Začínal poměrně hekticky. V pátek o půl třetí jsem byl u Bondyho v Pardubicích. Pak zas v šest na oddílovce. Po oddílovce následovala rada – tam jsem byl jen chvíli. No a v sedm jsem už pádil pro svou drahou polovičku, aby jsme se u nás zúčastnili Maškarní zábavy. No a ve čtvrt na devět už jsme byli na sále.
Zábava se rozjížděla poměrně pomalu a ze začátku to stálo za prd. Pak se ale rozjela a bylo vše OK. V sobotu časně ráno (v osm) jsme vstali a jeli do zas do Žamberka pracovat. Odvézt nepořádek do sběrného dvora a vytvořit nivelačkou podklad pro dlažbu. Po obědě jsme ještě s tátou rozřezali borovici, co se v půlce zlomila při těch vichrech v pátek. Zbytek dne byl odpočinkový. No a v neděli odpoledne jsem absolvoval tůru ze Slatiny od mostu k Plačtivé skále. Sem tam to bylo horolezectví. Tak, a to je vše. Celkem povedený víkend.

2. 09. 2018 Doba čtení: 7 minut

Tento díl navazuje na první, a jak jsem již psal, druhý díl je spíš vsuvkou doplňující spíš historická fakta (je to nutná spojka – nepodceňovat). Dneska opravdu nečekejte nic o obsahu, protože ať bych napsal skoro cokoliv, prozradím některou z důležitých zápletek v jednom ze sil.

Hugh Howey: Prach (zdroj: Martinus.cz)

Číst dále

2. 01. 2010 Doba čtení: ~1 minuta

Fíha! To to letí. Vánoce jsou fuč a další rok je tu. A co jsem všechno dělal? Spoustu toho bylo.
Prvně jsem absolvoval další Výlet s Evžou, tentokrát k prameni Kněžné. Trochu se mi tam povedlo si nezapamatovat hint ke kešce – utkvělo mi v paměti jen „10 kroků“, „zády k rozcestníku“ a „tři stromy“. No, jen to nakonec bylo trochu jinak.😊

Vánoce a týden po nich proběhl úplně v klidu. Podařilo se mi dodělat většinu mých malých restů – přidat do galerie chybějící GC a panorama, téměř dokončit GALERII atp.

Také jsem shlédl všemi opěvovaný Avatar. Číst dále

21. 12. 2009 Doba čtení: 2 minut

Všechno to možná začalo už včera večer, kdy se mi podařilo se řádně uhodit do hlavy. Jen jsem ještě v pádu stačil koutkem oka zahlédnout roh konferenčního stolku. Následovala rána kousek nad levý spánek a pak už jsem se válel po zemi. Číst dále

4. 04. 2007 Doba čtení: 3 minut

Sen první
Tenhle sen se mi zdál už minulý týden. Večer jsem byl v nějakém velkém obchodním domě, který zavíral v 23 hodin. Stál jsem v jedné úzké uličce mezi vysokými regály se zbožím a koukal se na film, který promítali na zeď. Moc jsem z něj neměl, protože mi ve výhledu bránily ty regály – šířka mnou viděného filmu mohla být tak metr a půl (celková velikost „plátna“ byla asi tak 14 x 7 metrů). Okolo pořád někdo chodil a vyhazoval lidi po zavíračce, aby už šli domů. Má drahá polovička tu taky někde byla, tuším o regál nebo dva vedle. Spolu jsme pak šli k zadnímu východu, kde byla šatna a koupelna pro personál. Nikdo tam nebyl. Položil jsem drahou polovičku v koupelně na bledě-modře vykachlíkovanou podlahu na ručníky, kde jsme se pak milovali.

Sen druhý
Poušť, skály, písek, vojáci. Na sobě jsem měl „pouštní“ světlý maskáč a někoho jsme honili. Utekl před námi do malé dřevěné boudy stojící opodál. Vlezli jsme po žebříku dírou v podlaze do podzemí.Tam jsem se nějakým způsobem ocitl vleže v malé mezeře a kolem mne začali pobíhat takoví mal, asi 15cm, vysocí, človíčkové, kteří se mne snažili zatáhnout dál do té mezery.

Pak střih a viděl jsem to očima těch utíkajících. Když jsme do té dřevěné boudy, zahlédli jsme o kousek níž v poslední zatáčce první průzkumnou hlídku protivníka. „To bylo o fous“, říkal jsem si. Zase žebřík a šup otvorem do podzemí. A tímto způsobem asi tak o pět pater níž.

Sen třetí
Skautské závody a lezení po nějaké nízké budově – bunkru, vodojemu nebo tak něco. Soutěžili dvojice a mým partnerem byla má drahá polovička. Tu trať a stanoviště už jsem absolvoval podruhé a tak jsem nemohl drahé polovičce radit. Dvojic se nás tam sešlo víc a hledali jsme nějakou nástěnku s něčím. Nástěnku jsme „našli“ (já přece věděl kde je), jenže se mi zdála divná. Místo toho, co na ní mělo být (od minula a od přípravy závodů), tam byl jakýsi katalog digitálních fotoaparátů s jejich vyobrazením.

21. 03. 2007 Doba čtení: 3 minut

Začalo to snem v noci z pondělí na úterý.
Ocitnul jsem se někde v hradu na nádvoří. Vysoké zdi okolo, uprostřed stála nějaká stavba na čtyřech pilířích (stejně vysoká jako hradby – ty měly tak 35 metrů na výšku). Všude spousta lidí, hlava na hlavě. Hlavně vojáci. Chtěli jsme ten hrad přepadnout a dobít ve stylu alá Trójský kůň či infiltrace. Vylezl jsem na vysoké lešení co stálo u jedné ze zdí. Na něm stál jeden strážný, podařilo se mi ho potichu zabít nožem, jenže jsem ho pak neudržel a spadl mi přes okraj lešení dolů. A byli jsme prozrazeni… Pak najednou tu se mnou byl můj létací kůň, kůň nekůň – nakonec to skončilo jen u nějakýho létajícího pláště. Pode mnou se to začalo rvát. To se do sebe pustili vojáci s našima tajnýma lidma. A že jich nebylo málo. Někdo měl otevřít bránu, aby mohli naši další dovnitř. Nějak se to ale nedařilo. Sletěl jsem dolů, kde se dva naši rvali (točili se dokola s nožema v ruce jak nějací lupiči či co). Chvíli jsem jim tam dole pomáhal. Pak jsem vyletěl nahoru, to když se král rozhodl něco na té stavbě uprostřed zapálit. Už to dole vypadalo, že to prohrajeme, když v tom se někomu podařilo otevřít bránu. Všechno pak začalo hořet a padat.

Další sen byl o mimozemšťanech. Myslím, že byl inspirován Terminátorem 3. Zemi měli přepadnout nějací vetřelci z vesmíru. Věděli jsme přesně kdy přijdou. Byl jsem v Žamberku u babičky, když to přišlo. Byly to stroje. Na pásech, stejně jako ve filmu. Měli bronzovou barvu a hlava měla tvar hlavy psí. Doma jsem jich pár rozsekal, ale když jsem otevřel dveře a podíval se doleva, tak jsem ztratil veškeré iluze, že to dobře dopadne. Byly jich tam stovky, tisíce…

Pak následovalo úterý. Byl jsem na cestách, ráno ještě šlo, odpoledne taky (náhodou jsme jeli cca 300 m od místa vykolejení toho vlaku – zajímavý pohled na vagony na poli), navečer začalo sněžit, po dálnici se dalo jet tak sto deset maximálně, mimo obec tak sedmdesát.

A konečně dnešek. Pro vlčata jsem připravil sladkou schůzku. Namotávali jsme bonbon na niť, trefovali se bonbonem sami době do pusy, jedli bonbony na čas a taky hráli, podle vlčat, nekonečnou hru Doleva, doprava. Nebyla nekonečná – stačilo 10 minut a bylo po ní. No a za všechno byly samozřejmě odměny. Bonbony, čokoládový bonbony a tak. No a nechyběl ani 5-ti minutový fotbálek. Opět o bonbony.

Taky jsem dnes vyfotil (pouze telefonem) zahradnické umění mé drahé půle. Tož, pěkně jí to roste.

10. 03. 2007 Doba čtení: 2 minut

No jo, už jsem doma. Ten sádrokarton šel nějak rychle. Spíš jen držet desky. Na věci další už si montér vystačí sám.

Mám to nějak popletený, dneska už mám neděli. Jestli to nebude tím, že jsem v pátek měl dovolenou. V pátek ráno jsem odvezl svou drahou polovičku k doktorovi a po drobných nákupech jsme okolo půl jedenácté byli zpět. Po uvaření a snědení zapečených špaget se čas nachýlil a já odjel si letos naposled zalyžovat. Na pátou jsem se vrátil, abych se mohl zúčastnit oddílovky. No a z oddílovky rychle za drahou půlí. Převlíknout, doma nabrat ségru s tím jejím a hurá do Ústí. Pak následoval maturitní ples – no comments. Po druhý hodině ráno, když už i hudba skončila, jsme vyrazili domů.

Ráno následovalo moje brzké vstávání a pomoc při montáži sádráče na strop. No, teď už jsme doma a nevypadá to moc růžově. Osobně to vidím na delší siestu.

A teď k tomu obrázku taky. Dneska je to přesně 48 let od krvavého potlačení protičínského povstání v Tibetu. Na spoustě radnic dnes visí nebo vlaje tibetská vlajka. A podle serveru TIBINFO by měla být dneska vidět tibetská vlajka i na radnici v Žamberku. O tom co se v roce 1959 stalo v Tibetu se můžeš dočíst třeba v článku na TIBINFO.CZ nebo si to prostě vygůgluj. Nebudu tady psát to, co už bylo několikrát napsáno.

21. 01. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Víkend skoro končí. Dal mi pořádně zabrat. Od pátku do soboty jsme pořádali Velký kulový – takovej malej roverskej závod. V pátek jsme začali noční etapou jen tak lehce po Žamberku. Perličkou byla absolutní tma, když snad na půlce okresu nešel proud. No a v sobotu následovala denní etapa. Od půl devátý do půl čtvrtý běhalo pět dvojic po žamberecku a plnilo různé úkoly.
Letošní ročník byl nultý, takže naše roverstvo bylo takovými malými pokusnými králíky. Na příští rok plánujeme účast otevřít (letos jen naše středisko).

Jakmile jsme skončili s VK2007, frčeli jsme na ples. No, vrátili jsme se poměrně brzy, jelikož ospalost byla poměrně velká. Podařilo se mi vyhrát koště. 😎 No samozřejmě, že jsem v noci spal jak špalek a ráno se mi moc nechtělo vstávat. Teď už se mi zas chce spát.

17. 10. 2006 Doba čtení: ~1 minuta

Nedávno jsem v rádiu slyšel jeden příspěvek o robotech. Ten mě inspiroval k napsání toho, co teď píšu. Možná znáš jméno Isaac Asimov. Jeden z největších spisovatelů sci-fi vůbec. Narodil se v roce, kdy Karel Čapek vydal vědeckofantastické drama R.U.R (Rossum’s Universal Robots). V tomhle díle poprvé zaznělo slovo ROBOT.

Asimov také definoval tři základní Zákony robotiky. Ty znějí:

1) Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.

2) Robot musí poslechnout člověka, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním zákonem.

3) Robot se musí chránit před poškozením, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Jednoduché, pravdivé, výstižné, dostačující.

Jen mám strach, aby se někde nestala nějaká chyba… Třeba jako v Matrixu…